Ano, je to smutné, ale je to tak. Člověk, tedy ten, který si říká pán tvorstva, je stále jen člověk a kterýkoli z jeho výrobků může selhat. Ovšem jiné je to u výrobku jednoduchého, a jiné u těch nejsložitějších, jako jsou letadla, lodě a ponorky.

Když se něco špatného stane, jsou následky většinou fatální. Proto chce většina majitelů a provozovatelů vědět proč k tomu došlo, a jak se příště podobné chyby vyvarovat. Jenže, jak to zjistit?

A tu přichází na scénu muž, který ví jak na to. Tento člověk je z Austrálie a jmenuje se David Warren, a je to, podržte se, chemik.

Ano, to je pán, který vymyslel černou skříňku. Tato věcička musí být podle mezinárodních úmluv v každém letadle. Navzdory svému názvu není vůbec černá. Naopak, její barvy jsou křiklavé, aby již z dálky svítila pro své hledače.

Jsou samozřejmě i v lodích a dalších zařízeních. Konkrétně však v případě letadel, jsou dvě. Každá monitoruje něco jiného. Jedna více méně technická data. Do této oblasti spadají například údaje o palivu, tlaku, letové hladině, a obrovská spoustu dalších věcí. Skoro každá součástka má svůj snímač a údaje jsou pečlivě zaznamenány. Tato skříňka se jmenuje Flight data recorder (FDR).

Druhá „krabice“ je umístěna v kokpitu letadla a zaznamenává vše, co si piloti řeknou. Samozřejmě i to co si říkají s řízením letového provozu. Této skříňce se všeobecně říká Cockpit voice recorder (CVR).

Obě, no obě, všechny černé skříňky jsou odolné snad proti všemu. Proti tlaku, proti korozi a jejich stěny jsou dokonce vyplněny materiálem, který je při vyšší teplotě chladí. Začne se rozpouštět a tím brání poškození. Vydrží to údajně od půl hodiny až do čtyřiceti pěti minut.

Každá skříňka dokáže vysílat signál, který lze zaměřit. Může být tedy snadněji nalezena.

Bohužel, i když je tato věcička sebelepší, přichází vždy ke slovu, až když už bývá většinou až příliš pozdě.